Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

6. kapitola - Otec nebo idiot?

31. března 2014 v 12:00 | Nikka |  Láska s kapkou krve

2. Otec nebo idiot?


Všichni tři jsme seděli vedle sebe vzadu v autě.

"Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se zničehonic toho kluka.

"Nikolas, ale říkej mi Niku," řekl potichu.

"Tak fajn 'Niku', můžeš mi prosím tě vysvětlit, proč si se nechal spoutat?" zeptala jsem se ho nabroušeně.

"To ti to nedošlo? Vždyť kdybych se s nimi pral, tak to ucítíš i ty!" oznámil mi s bolestí v hlase. "Nikdy si neodpustím, že jenom kvůli mně zažíváš a budeš zažívat mnohem více bolesti než normálně!" Na to jsem nic neřekla, jen jsem si položila hlavou na opěradlo a snažila se aspoň trochu si odpočinout.

Dojeli jsme k bráně, která se hned začala otevírat. Naše auto zastavilo před hlavním vchodem do paláce, kde už stál Bellin otec a prohlížel si nás skrz okénko v autě. Naznačil nám, ať vystoupíme, tak jsme vystoupili z vozu. Nejprve vystoupila Bella, hned za ní já a pak teprve Nik. Okamžitě jsem zaujala pozici strážce.

"Óóó, moje nevlastní dcera Kateřina, jako vždy ušlechtilý nápad, ale realita trochu pokulhává. Vážně si myslíš, že zastavíš moje lidi, když jim nařídím, aby Isabele něco udělali?" vysmíval se mi.

Plivla jsem před něj na zem. "Zpochybňuj si mě, jak chceš, ale už nikdy mě nenazývej tvojí nevlastní dcerou!" zavrčela jsem tak tichým a přísným hlasem, až se lekl.

"Myslím, že byste se obě rádi pozdravili s vaší matkou!" řekl vzrušeným hlasem! "Odveďte je!" přikázal někomu, kdo stál za námi.

Muž v černém obleku se slunečními brýlemi nás odvedl do druhého patra do malé místnosti, kde se v rohu krčila malá postava. Ta postava byla moje matka. "Mami!" vykřikla jsem a rozeběhla jsem se k ní. Vzhlédla ke mně. Její obličej byla samá modřina. "Bello, pojď sem!" To jsem ani nemusela říkat, protože už přibíhala spolu s Nikem. Bella okamžitě vztáhla ruku k mámě a soustředila se. Pomocí éteru jí vyléčila, modřiny zanikaly, boule splaskly, rány se zacelili. Zvedla se a objala nás.

Nik tam za námi stál a smutně na nás koukal, ale to už si ho všimla mamka a objala ho taky, takže hromadné objetí. Myslím, že Nik si parádně užíval, že mě může objímat! Pak potichu zašeptal: "Vy buďte rádi, že vaše matka žije!" Jen co jsem si uvědomila význam jeho slov, objala jsem ho sama. On se ke mně přitisknul, položil mi hlavu na rameno a jen mě držel. Po chvíli, která se mi zdála, jako celý život mě pustil.

"Sedněte si," řekla mamka. "Je to na dlouho…" povídala a povídala a nakonec řekla: "Proto se musíte na Akademii sv. Vladimíra vrátit!"

"Ale co já?" zeptal se Nik. "Mě tam nevezmou! Jsem moc starý na to, abych tam byl jako student!"

"Máte tu někdo telefon?" zeptala se mamka. Bella vytáhla z kapsy mobil a dala jí ho do ruky. "Znám číslo na ředitelku, mimochodem je to moje sestřenice, proto jste v minulosti neměly žádné tresty, zatímco ostatní ano. Ahoj, tady Angelika Blackeová…" no co si budeme vyprávět, mamka zná mnoho lidí, na které se může kdykoliv obrátit. Konečně jsme uslyšeli helikoptéru. "A Nikolasi?"

"Ano, paní Blackeová?" odpověděl otázkou.

"Nezapomeň, že jsi pomocný strážce!"

"Ano, madam!" ujistil ji.

"A buď na ní hodný, ona si zaslouží někoho hodného! Jinak ruce pryč!" Nik přikývl, jakože rozumí a začervenal se.

"Isabelo, ty nezapomeň na to, že jsi princezna a že tě nesní urážet ten, komu to sama nedovolíš!"

"Jasně mami," odpověděla jí s láskou v hlase Bella.

"A Kate, pojď sem," řekla mamka a ukázala prstem ve znamení, že mám k ní jít. "Chraň Isabelu, ať se jí nic nestane, ale mysli taky na sebe. Nezapomeň, že na akademii, je plno strážců, proto chci, aby sis taky trochu užívala svá nejlepší léta! Pamatuji si, jak jsem vyváděla já, létala jsem od průšvihu k průšvihu. Neříkám, že máš hodit sebeovládání za hlavu, to ne. Věř mi, že ti závidím tvou spřízněnou duši! Možná ti někdy povím, kdo byla ta moje! A teď už běžte!"

"Ty nepůjdeš s námi?" zeptala jsem se starostlivě.

"Jasně, že půjdu, tady nezůstanu ani minutu!" odpověděla se zhnusením.

Ozvaly se kroky, tak jsme dali rychle židli pod kliku. Ozývaly se rány, ale dveře nešli naštěstí otevřít. U okna se už houpal žebřík, tak jsme se ho rychle chytili a doslova jsme odletěli. Žebřík se začal pomalu navíjet a nakonec jsme všichni seděli v helikoptéře se sluchátky na uších.

Cestou do Montany, kde se akademie nacházela, jsme dvakrát přestupovali na jiný let. Trvalo nám to dva dny.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kendra Kendra | E-mail | 31. března 2014 v 15:28 | Reagovat

Preety :-P  ;-)

2 Nikka Nikka | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 18:51 | Reagovat

[1]: díky :-D :-D

3 Nikka Nikka | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 9:39 | Reagovat

Doufam ze uz to jse vubec nevim co s tema komentama bylo :D :D :D :D :D

4 Katy Katy | Web | 10. dubna 2014 v 16:21 | Reagovat

nemám čas se dlouze vykecávat. Musím číst dál.

5 Kate Kate | 18. dubna 2014 v 19:14 | Reagovat

Jsem na tvojí povídce úplně závislá :D
Ale zdá se mi že máš rychlý spád událostí :D :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama