Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

3. kapitola - Květiny

17. března 2014 v 14:41 | Nikka |  Láska s kapkou krve

3. Květiny

Kráčíme s mamkou cestou, která vede k nám domů.
"Kate, musíš na ten kopec, který je za domem…" začala mamka.
"Jo a co tam?" zeptala jsem se nadšeně.
"No moc se neraduj, musíš tam natrhat ty kytky, co se ti tak líbí!" pokračovala tichým, ale přísným hlasem.
"Ne!" vykřikla jsem. "Ty jsou chráněný! Ty trhat nebudu! Jakékoliv jiné, ale tyhle ne!" nebyla to zrovna slušná mluva s mamkou, ale co jsem měla dělat, když jsou chráněný? Nemohla jsem dovolit, aby je někdo trhal, rostou pouze tady na tom kopci, nikde jinde.
"Ale my přesně tyhle potřebujeme na ten obřad!" nenechala se mamka.
"Mami, nenuť mě…!" zkusila jsem to na ní znovu.
"Kate, běž, než se rozzlobím!!!" zakončila máma ledovým hlasem, otočila se na podpatku a odešla.
Šla jsem domů a převlíkla jsem se do svých oblíbených světle zelených šatů. Mám je ráda, protože se v nich dobře chodí a sluší mi. Stoupla jsem si před zrcadlo a zatočila se. Ze zrcadla na mě zírala snědá hnědovlasá dívka s hnědýma očima. Mám ráda svou barvu očí a vlasů, otce bohužel neznám, ale určitě měl krásné vlasy! I se svojí postavou jsem spokojená, jenom mamka pořád říká, že jsem jako vyžle, a že mám přibrat. Projela jsem si řasy řasenkou a černou tužkou zvýraznila víčka. Rozčesala jsem si své dlouhé hnědé vlasy, které mám až pod lopatky a sepnula jsem je kytičkou lososové barvy. Na nohy jsem natáhla lososové tenisky. Tak a můžu vyrazit. Počkat, ještě lesk na rty. Je světle červený, ale mám ho ráda! Mamka sice říká, že mi nesluší, a že "nepřísluší mému věku", ale to má smůlu.
Doklopýtala jsem nahoru na kopec a on tu byl, ten záhadný mladý kluk s hnědýma očima, jako mám já a medovými vlasy, které byly na slunci skoro až zlaté. Byl tu, ale dnes už jsem byla pevně rozhodnutá, že si s ním promluvím. Došla jsem až k němu, byl opřený zády o strom, ale než jsem stihla něco říct tak promluvil.
"Ahoj, taky tě rád poznávám Kate." Řekl to tichým, klidným a sametovým hlasem, který se krásně poslouchal!
"Já… Jak… Kdo… Jak znáš moje jméno?" koktala jsem.
"Mluvíš ze spaní!" odpověděl stroze.
"Ty mě špehuješ?" podivila jsem se a zjistila, že mi to vlastně vůbec nevadí.
"No jenom, když usneš mezi tamtěmi kytkami," zazubil se a ukázal rukou na louku a kytky, které budu muset jít za chvilku trhat. Musím přiznat, že má krásný úsměv.
"A co jsem říkala?" ptala jsem se stále ještě v ochromení nad tím, že mě zná lépe než já jeho.
"Představovala ses mi a chtěla jsi vědět, kdo jsem, jak se jmenuju a tečka, tečka, tečka." vtípkoval.
"A řekneš mi to?" zeptala jsem se.
"Zkus to zjistit!" řekl.
"Existuje tolik jmen, to bychom tu byli celý den." řekla jsem smutně.
"Já mám času dost!" oznámil mi s úsměvem, jeho úsměv je ještě hezčí než mého kluka, a to jsem si říkala, že nikdo hezčí úsměv mít nemůže!
"Ale já ne!" vzpamatovala jsem se. "Musím natrhat ty kytky a jít domů," když jsem se zmínila o trhání kytek, tak mi málem vyhrkli slzy.
"Dobře, budu čekat zítra!" povzdechl si smutně a odcházel.
Já na něj zírala s pusou dokořán: "Tak ahoj, zítra odpoledne!"
Zastavil se, otočil a pravil: "Já jsem tu vždy, když květinka do oblak vzlétá!"
Nerozuměla jsem mu, a tak jsem doufala, že mi to vysvětlí, ale on už ladně odcházel pryč. Naposledy se otočil, usmál se a zmizel v lese. Taky jsem se otočila a pocítila jsem zimu, spolu s ním odešlo i mé teplo.
Došla jsem na louku a se slzami v očích jsem začala trhat mé oblíbené květiny. Utrhla jsem jich jen pár a hlavně ty téměř odrostlé nebo pošlapané, ty krásné jsem tu nechala. Vracela jsem se domů. Obloha se zatáhla temnými mraky, foukal silný severní vítr, až ohýbal stromy. "Skoro, jakoby se tu promítala moje nálada." Pomyslela jsem si.

Poznámka autora:
Já vím, je to strašně zdlouhavý, ale nebojte se. Doma už mám napsaných 10 dalších kapitol a slibuju, že se to více rozjede.
Kdybyste náhodou měli někdo dotas, něčemu jste nerozuměli, tak mi to napište do komentu nebo někam, kde vám mohu odpovědět (e-mail, facebook).
Klidně i pište, co se vám nelíbí a co líbí, klidně i nějaký nápad, jak by to mohlo pokračovat. Je to na vás! :D :D :D
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co by jsi chtěla být?

Moroj
Dhampír
Strigoj

Komentáře

1 ANONYM:) ANONYM:) | 17. března 2014 v 15:56 | Reagovat

Super! pokračuj :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama