Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

9. kapitola - Nečekaný polibek

18. dubna 2014 v 12:00 | Nikka |  Láska s kapkou krve

1. Nečekaný polibek

Šli jsme chodbou a plánovali, co budeme dneska dělat. Přemluvila jsem ho, aby mě dnes ušetřil lekce z dějepisu. Nakonec jsme vymysleli, že si půjdeme zaběhat a trochu trénovat a potom si koupíme v bufetu popcorn a budeme koukat na film.
Měli jsme to dobře naplánované. O dvacet minut později jsem už na něj čekala před jeho pokojem. "No tak pohni!" houkla jsem na něj přes dveře.
"Už jdu!" ozvalo se za dveřmi.
"Bello, klíč od pokoje je v květináči na konci chodby!" oznámila jsem jí.
Po dlouhé době Nik vyšel ze dveří v bílém sportovním tílku, pod kterým se mu krásně rýsovali svaly. "Wow!" pomyslela jsem si a přelítla ho pohledem od paty dolů. Měl na sobě sportovní šedé značkové tepláky a běžecké boty.
Já jsem na sobě měla shodou okolností taky bílé tričko, šedé kraťasy a běžecké boty. Vlasy jsem si spletla do dlouhého rybího copu. "Můžeme vyrazit?"
"Jo a mimochodem, moc ti to sluší!" řekl a usmál se na mě svým máločastým nehraným okouzlujícím úsměvem, až jsem se začervenala.
Na to, že už jsem neběhala v poslední době moc často, jsem vydržela opravdu dlouho. Po dvaceti třech minutách jsem se zastavila a vyčerpaně se složila na zem. Byli jsme v centru na trávě hlavního kampusu, kde trénovalo spoustu dhampírů. Posadily jsme se na zem a rozcvičili jsme si pořádně celé tělo.
"Tak do boje, ty kůže líná!" vyzval mě Nik. Vyrazila jsem proti němu, ale on můj útok odrazil jednou rukou. Bolelo to, ale on to schytal taky! "To je jako všechno?" zeptal se mě.
To neměl říkat! Nemám ráda, když mě někdo zpochybňuje! Vyrazila jsem proti němu takovou silou, že jsem se až lekla toho, jakou sílu v sobě mám. On okamžitě padnul k zemi jako domeček z karet. "Ne, to není všechno!" řekla jsem mu, zatím co jsem ho svou vahou přišpendlila k zemi.
Najednou se překulil a teď jsem byla pod ním já: "Já tě nezpochybňoval!" řekl pouze a slezl ze mě.
Teď už jsme spolu zápasili dlouho, už nám oběma ubíralo na síle. Kolem nás se vytvořil kruh lidí, kteří nás se zaujetím sledovali. Veškeré zbytky energie, které mi zbyly, jsem vložila do posledního úderu. "Mrtvý!" zasyčela jsem na Nika, který ležel na zemi s mou nohou na hrudi. Dav kolem nás začal jásat.
Nik ke mně vztáhnul ruku ve znamení, ať mu pomůžu nahoru. Natáhla jsem ji k němu, on mě za ní uchopil a stáhl mě k němu za zem. Překulil se nade mne a neočekávaně mě políbil. Oplácela jsem mu polibek dlouho, do té doby, než jsem si uvědomila, co to vlastně dělám. Dav lidí zatím jásal. Rychle jsem vstala a nechala jsem ho tam ležet.
Naposledy jsem se otočila a spatřila jeho smutný obličej. "Sakra," uslyšela jsem ho říct. Trhalo mi to srdce, ale musela jsem.
Nějaký dhampír se ho zeptal, jestli si s ním taky zabojuje. Ze slušnosti mu odpověděl, že ano. Šla jsem pomalu a sledovala jsem ho. Začal s tím klukem zápasit. Ten kluk, se kterým bojoval, byl dobrý, protože nestihl vykrývat všechny jeho chvaty. Byl to vyrovnaný zápas, chvilkami byl dole Nik a chvilkami ten druhý.
Bolelo mě to opravdu moc a ve chvíli, kdy to s ním ten kluk praštil o zem zakázaným způsobem, jsem vykřikla bolestí a spadla na zem.
"Kate!" vykřikl starostně a hnal se ke mně. Vzal mě do náručí a ptal se. "Kate, jsi v pořádku?"
Nedokázala jsem mu odpovědět. Nik mě odnesl na blízkou lavičku, kde mě položil. Kolem nás se vytvořil snad ještě větší kruh lidí, než před tím, když jsme bojovali. Nik měl pomalu slzy v očích a zařval na všechny: "Jděte pryč, tady není nic ke koukání!"
Pár největších srabíků ho poslechlo, zbytek lidí jenom couvlo a pokřikovalo: "Co je s ní? Co se jí stalo?"
"Jo co s ní je Niku?" zeptal se ho ten kluk, který s ním před chvílí bojoval.
Nik jen odpověděl: "Je to tvoje vina! To bylo určitě tím poutem! Asi ucítila mou bolest a zdá se, že jí cítí pětkrát víc než já." Ostatní na něj koukali, jako kdyby spadl z Marsu.
Cítila jsem, jak se mi zpomaluje tep. Pomalu jsem přestávala dýchat. I mé myšlenky se zpomalovaly. Vzpomínky zanikaly. Samo myšlení mě bolelo. Pouze jsem sledovala co se děje.
"Nééé! Kate, to nesmíš! Neodcházej!" teď už se mu koulely slzy po tvářích. "Teď, když jsem tě našel, nesmíš mi zmizet! To ti nedovolím, nechci tě ztratit! Já tě miluju," poslední slova jenom šeptal.
Najednou začal Nik zářit, ale do slova zářit. Zavřel oči a natáhl ruce před sebe. Světlo se mu usměrnilo do rukou, kde se objevila velká modře zářící koule tvořená éterem, láskou, bezmocí, smutkem a touhou. Koule byla veliká asi jako opravdu velké jablko. Kam pohnul rukama, tam šla koule i oči okolostojících. Zvedl ruce nad hlavu a rychlým tahem dolů mě udeřil do místa, kde mám srdce, které se už sotva pohnulo. Najednou začalo zase šlapat, ale asi po deseti vteřinách se tep zase zpomalil. A tak to Nik zopakoval ještě šestkrát.
"Musíš Kate!" křičel na mě. "No tak, to zvládneme!" ale uklidňoval spíše sám sebe. Nik neváhal a vzal mě do náručí. "Kde je tady ošetřovna?" zeptal se užaslých čumilů.
Všichni tam ochromeně stáli a sborově ukázali rukou na jednu stranu. Jeden kluk se vzpamatoval a řekl: "Je to úplně na opačné straně areálu, ale jezdí tam autobus jednou za čtvrt hodiny, za chvíli by tu měl být, doprovodím vás!"
Nik se mnou vykročil a já jsem mu zůstala bezvládně vyčerpaně vyset z náručí. Když jsme nastoupily do autobusu, tak se zeptal naléhavě řidičky: "Můžete to prosím trochu zrychlit? Kate potřebuje, co nejrychleji doktora!" Řidička přitakala na souhlas a vyjela. No já bych to vydržela i déle pomyslela jsem si, ale líbil se mi Nikův zájem o mne. Cesta trvá na ošetřovnu asi čtvrt hodinky, ale mě už po pěti minutách začaly padat víčka.
"Vzbuď se, prosím, Kate!" šeptal mi do ucha Nik. Snažila jsem se ho poslechnout, ale moje víčka mi padala. "Kate, prosím, prosím…" opakoval stále dokola a teď už mu zase padaly slzy z očí. Ty slané kapičky, které mu kanuly z očí, mě udržovali při vědomí až do chvíle, kdy mě předal doktorce.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikka Nikka | Web | 18. dubna 2014 v 19:37 | Reagovat

Tak jo tady máte kapitolu, kde se konečně něco děje :D doufám že se bude líbit :D :D

2 Kendra Kendra | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 20:40 | Reagovat

Naprosto božííí :333333333333 Vím, že se budu opakovat, ale Nik je prostě sladkej :-3 :-)

3 Katy Katy | Web | 20. dubna 2014 v 21:21 | Reagovat

Moc pěkný, jenom bych trochu protáhla děj, pro mě to skončilo moc brzo, ale i tak je to úžasné.

4 Nikka Nikka | E-mail | Web | 20. dubna 2014 v 23:05 | Reagovat

[2]: Děkuju  :-* :-*

[3]: Taky moc děkuju za radu :-D tuhle povídku mám psanou na webové stránce proto, že aby mi ostatní radili  B-) Blbě se něco píše, když se o tom s nikým neporadíte :-D  Takže si velice cením každé rady od vás jako od čtenářů :-D :-D

5 Kačíí Kačíí | Web | 21. dubna 2014 v 10:48 | Reagovat

Zrovna jsem narazila na tvůj blog a moc se mi líbí, takže si tě jdu dát do oblíbených :) :) Kapitola naprosto úžasná...!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama