Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

11. kapitola - Valérie Nováková

10. května 2014 v 14:28 | Nikka |  Láska s kapkou krve
Teď prosím dávejte bacha!!! :D
Omlouvám se, že jsem tu dlouho nebyla a nepřidávala další kapitoly :'( ale měla jsem moc práce škola, kroužky, zájezd do Švédska...( byl úžasný :3 )
A teď to důležité!
Upravila jsem zbytek povídky, takže kapitola 11 ( Už zase sakra ) je neplatná, prostě jí zapomeňte a přečtěte si teď kapitolu 11 - Valérie Nováková :D
Postupně budou zase přidávané další kapitoly, sice už né v termínech pondělí a pátek ale jen v pondělí :D kvůli času.
Ještě plánuju víc povídek :D Určitě na mém blogu najdete ankety, povídky na přání, vtipy...
Takže pokud budete spokojení s další kapitolkou tak mi tam určitě nechte jejakej ten komentík :D
Už nebudu zržovat, přeju pěkné počteníčko ;-)

11.Valérie Nováková

Přesunuli mě z jednotky intenzivní péče do normálního nemocničního pokoje. Koukla jsem se nad hlavu a zjistila, že moje naštěstí už poslední kapačka dokapala. Bože jak já nesnáším nemocnice!!! Hodina plná nudy od té doby, co jsem se vzbudila, už uplynula. Zmáčkla jsem tlačítko na přivolání sestřičky, která okamžitě majestátně nakráčela do mého pokoje. Čišel z ní respekt.,"Ano, slečna Blackeová?" zašvitořila neskutečně vysoká dhampírka.
"Odpojíte mi prosím kapačku?" prosebně jsem se na ní podívala a udělala psí oči. Sestra se nahnula přes malý stolek na mé věci, které jsem tam neměla. Při pohybu jí dlouhý culík, který jí předtím poslušně seděl mezi lopatkami, sjel ze zad na krk a odhalil tak neskutečně dlouhou řadu Molnijských značek. "Wow!" špitla jsem a zakoulela očima. Kdo to kdy vyděl, aby obyčejná zdravotní sestra měla na krku tolik značek?
"Už jste dokoukala, slečno?" zeptala se ironickým, ale přes to melodickým hlasem.
Její hlas mě vytrhl z úvah a já jsem se přistihla při tom, že jí civím na krk a pusu mám snad až na podlaze. "O… Omlouvám se! Já… Já jen…" Co jsem jí na to měla říct? Kdybych jí řekla něco ve smyslu: "Jak to, že máte tolik značek a nikdy jsem o vás neslyšela?" To by asi zrovna neskákala radostí do vzduchu.
"Hmm… čo vy ste len? To by ma zaujímalo!" ukončila moje rozjímání. Aha takže slovenka.
"No, já jen, že máte tolik značek!" A nikdy jsem o vás neslyšela. Dodala jsem si v duchu.
"Jestli je to všetko, čo ste potrebovala, slečna Blackeová, tak já pộjdu." Oznámila mi a už odnášela svou vypracovanou postavu ke dveřím.
"Nééé!!!" Počkejtééé!" zakřičela jsem dříve, než stihla otevřít dveře od pokoje. "Já to nemyslela špatně! Jen jsem se podivila, protože přeci jenom jste zdravotní sestra. A těch značek je dost na ledajakou sestru!" oznámila jsem jí jako omluvu. Na to se otočila a zajiskřilo se jí v očích. Nejspíš si chtěla na můj účet hodit nějakou jadrnou poznámku, ale to nestihla, protože jsem jí předběhla: "Kde jste k nim přišla?"
"V boji?" odpověděla mi ironicky.
"Tak proč nejste mezi strážci?" zeptala jsem se jí opatrně.
"Protože mộjho Moroje zabily, keď som mala dovolenku. Tak ma přidělili k inému Moroji, ale toho tiež zabily, keď som bola na dovoleke. A aj keď to nie je moja vina, tak som skončila tu." Svěřila se mi se slzami v očích, ale hned na to nasadila zase výraz kamenné masky.
"To mě mrzí, ale to by se dalo zařídit, vždyť přece…" začala jsem, avšak ona mě přerušila.
"Predsa čo? Rovnako by sa to na kráľovskom dvore riešilo ani nie pät minút a nič by sa nevyriešilo! Ty buď rada, že si eště dieťa a že vộbec nevieš, ako to ve svete chodí, ale to ty nik nepochopíš!" její zdánlivě klidná povaha byla tatam a vystřídala jí citlivá zakrývaná vztekem.
"Jediný co vím, je že vy "dospělí" jste strašně tvrdohlavý!" vyštěkla jsem na oplátku na ní já.
"A ty si ako myslíš, že by ma s mojou minulosťou chcel nejaký Moroj ako pestúnku?"
"Ano!" vykřikla jsem a v hlavě se mi zrodil plán.
"NIE! Vzpamätaj sa, tu nie sme v rozprávke!" Musela být asi hodně rozhozená, protože mi už nějakou tu chvíli tykala a to je neslušné když mluvíte s někým výše postaveným. V mém případě s královskou dhampírkou.
"Tak schválně!" řekla jsem klidným hlasem. "Kde máte mobil, nebo něco z čeho můžu volat?"
"Slečna Blackeová, nehráj sa tu na dohazovača strážcov!" začala protestovat. Já pouze zopakovala svou původní otázku.
"Kde máte mobil???" Když viděla, že jsem neústupná tak zapátrala rukou v kapse své nemocniční uniformy, nebo jak se tomu říká.
"Tu, ale neplačte, až vám niektopovie, že to nie je možné!" upozornila se a já se na ní jenom zašklebila.
Vytočila jsem číslo mamku: "Ahoj mami," řekla jsem do telefonu a sestra se na mě nevěřícně podívala.
"Ano, zlato?"
"Mohla bych se na něco zeptat a třeba tě tím i poprosit o maličkost?"
"Jasně, cokoliv!"
Zakryla jsem na chvíli spodní část mobilu, aby to teď mamka neslyšela a zeptala jsem se sestřičky: "Jak se jmenujete?"
"Valérie Nováková," odpověděla hned.
Odkryla jsem sluchátko a pokračovala: "Mohla bys prosím něco zařídit pro mou kamarádku Valču?"
"Miláčku, proč když mě vždy o něco prosíš tak to není nic pro tebe, ale jen pro ostatní?"
"Taková jsem já… Celým jménem Valérie Nováková, chce být zase strážkyní!"
"Vydrž…" chvíli se z telefonu nic neozývalo a pak mamka řekla: "Zlatíčko, jakže jsi říkala, že se to jmenuje?"
"Valérie Nováková. Máš to?" zeptala jsem se, abych si byla jistá, že si to zapsala.
"Jo, jo, mám to. Zavolám do půl hodinky, ju?"
"Jasný… Děkuju. Mám tě ráda mami!"
"Já tebe taky zlato!" s těmito slovy zavěsila.
"Tak jaká jsem?" zeptala jsem se už sestry Valérie.
"Eště ste nič nedokázala, len ste zavolala mame! Ach, ako rozkošné mamičkin maznáčik!"
Jak taková holka jako je ona, může být taková? Je krásná, je namakaná a nejspíše si v toho v životě hodně prošla. A proč je ksakru tak ironická. Možná tím něco zakrývá. No to ostatně brzo zjistíme.
"Změňme téma." Navrhla jsem. Pořád nevím, jestli jí mám vykat anebo tykat.
Vypadala pobaveně tak jsem naklonila hlavu na stranu, abych jí ukázala, že poslouchám. Natáhla ruku k mé posteli. Po malém váhání jsem jí uchopila a pocítila jsem její pevný stisk. "Volám sa Valérie Nováková, je mi dvadsaťsedem rokov. Priatelia mi hovoria Vali, a ak sa vám podarí dohovoriť vašej mame, tak mi Vali mộžeš hovoriťt taky. Alebo mộžete?"
Pochopila jsem, kam tím míří a tak jsem pohotovostně odpověděla: "Jmenuju se Veronika Kateřina Blackeová, je mi šestnáct let. Kamarádi mi říkají Kate, a jelikož vím, že se mi podaří překecat mojí mamku, tak ti můžu říkat Vali. A ty mě tykat můžeš taky!" Udělala jsem si srandu z toho, jak dobře jsem poslouchala.
"Těší ma," řekla pouze a usadila se na volnou židli v pokoji. Asi dvacet minut jsme se bavily o obyčejných věcech, jako je škola, počasí, rodina. Pomalu mi docházelo téma, o kterém bychom se mohly bavit a i Vali se začala nudou ošívat. Z nepříjemného ticha nás vytrhlo mobilní vyzvánění. Vali telefon zvedla a důležitě se na mě podívala. V očích měla plaménky malého dítěte, které se těší, až rozbalí svůj dárek.
"Ďakujem," špitla po chvíli a v očích měla slzy radosti. "Takže to nakonec s mamkou vyřídila," pomyslela jsem si spokojeně.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikka Nikka | E-mail | Web | 10. května 2014 v 14:31 | Reagovat

Tak co líbí ? :D

2 Katy Katy | Web | 11. května 2014 v 12:48 | Reagovat

Je to božské! A díky za přidání do oblíbených, k sobě na blog si tě dám taky. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama