Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

Pojďme si hráti :D

17. května 2014 v 19:52 | Nikka |  Inspirační hra se čtenáři
Ahojky děcka :-D Mám pro vás návrh ;-) Hahrajeme si hru, co vy na to ???
Jestli chcete hrát tak můžete a jestli nechcete, tak nemusíte, je to na vás :D (a vlastě o vás :D)
Takže podmínky hry jsou jednoduché:
  1. Bude se hrát v komentářích (jinak to udělat neumím :D)
  2. Nechci tu žádné komenty tipu: "Mě se to nelíbí, nebudu hrát" (Tím nechci říct, že mi sem máte psát jen kladné věci, ale chci tím říci, že mi to můžete napsat k jakémukoli jinému článku, jen né sem!!! :D)
  3. Já zadám pouze místo a nějaké okolnosti a vy mi do komentu napíšete kraťonké pokračování (např. Jsme v lese a já já nevim... Třeba zakopnu :D Teď se tam z čista jasna oběví nějaký strážce, což bude třeba někdo kdo napíše koment, a já se sním, s tím dotyčným, dám do řeči :D KAPIŠTO ???)
  4. V komentech spolu můžete mluvit i mezi sebou, podmínka je ale ta, že musíte dát "reagovat", jinak koment mažu :d
  5. Ve hře se držíme pouze faktů, která jsou dána v zadání (tzn. Když do zadání dám, že neexistuje gravitace, tak se v komentech neoběví žádná spekulace o přitažlivosti Země :D)
  6. Hra závisí pouze na vás :D
  7. Hra se hraje, dokud jí neukončím :D (uzavřením komentářů pod článkem :D)
  8. Hra pokračuje i beze mě :D (to poznáte tak, že za 1. nebudu odpovídat a 2. komenty půjdou přidat :D)
  9. Ve hře nezáleží na času, pokud objevíte čirou náhodou mojí stránku třeba až za měsíc, tak můžete přidat koment a zapojit se do debaty :D
  10. Tato hra je závislá na vás, na čtenářích a vzhledem k tomu že návštěvnost roste, tak by jste mohli se zapojit :D :D :D (Tedy pokud vůbec nějaká bude :D)
  11. Díky této hře s nad dostanu nápad na další knihu, kterou psát ;-) (tzn. cokoliv napíšete, tak já mohu využít ke své tvorbě, zapojením do hry souhlasíte :D)
Jediná tři pravidla jsou:
  1. Žádné vulgarismi :D
  2. Co v pravidlech není, to se smí :D
  3. Na mé fantazírování se vztahují autorská práva :d
Teď vás uvedu do děje:

Je zimní podvečer. Tichá dívka sedí na parapetu ve společenské místnosti velikého sídla. Pozoruje větve, které odolávají z posledních sil náporu větru a sněhu jím přineseným. Najednou uslyší klepání na dveře. Zvučným hlasem pronese: "Dále.." Dveře se otevřou a dovnitř vejde...

Kdo dovnitř vejde a co řekne se dozvíte od prvního komentátora podčlánkem a tou zatracenou reklamou :D
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katy Katy | Web | 19. května 2014 v 17:01

...malá drobná dívenka.
"Margo, chci být sama." zamračila se dívka na parapetu.
"Ann, tohle je důležité, víš táta...

a může pokračovat další. :-D

2 Nikka Nikka | E-mail | Web | 19. května 2014 v 17:19

"Co je s tátou???Proč mi to říkáš?"

3 Blacky Blacky | 19. května 2014 v 20:02

[2]: "Tata nás chce zoznámiť s nejakou ženou tvrdí, že je to niekto, koho musíme spoznať."

4 Katy Katy | Web | 20. května 2014 v 12:34

[3]:  Ann se zamracila. "Neuplynul ani měsíc  od máminy smrti a on si musí najít jinou."
Margo se smutně zahleděla na špičky svých bot.

5 Blacky Blacky | E-mail | 20. května 2014 v 14:37

[4]: "Ann, proste poď dole. Odsúdila si otca príliš rýchlo." Zatriasla hlavou aby odplašila smutné  myšlienky na matku a nechala dvere pootvorené nečakajúc na sestru.

Ann si vzdychla nijak to nekomentovala.

v obývačke stál muž v stredných rokoch, odetý celý v čiernom od čiernej košele až po topánky. jeho oči mali farbu pólnoci a cez ľavú stranu tváre sa mu tiahľa hlboká zvrásnená jazva.

„Dievčatá, Toto je

6 Nikka Nikka | E-mail | Web | 20. května 2014 v 21:19

[5]: "...moje nová přítelkyně, jmenuje se Alice. Alice, Margo a Ann. Margo, Ann, Alice," představil je jejich nadšený otec. Sedmi letá dívenka Margo natáhla ruku a zeptala se: "Budete se s tátou brát?" Alice a její otec si jen vyměnily důvěrný pohled.
"To ještě nevím," pronesla tiše.
Druhá šestnáctiletá dívka jí ruku naschvál nepodala a řeklas neskrývaným sarkazmem: "Jsem Ann, ale to už víte a doufám že si nebudete hrát na mámu, protože ta je mrtvá!!" utíkala do svého pokoje a za ní se hnal její otec.
"Co to mělo znamenat??..."

7 Katy Katy | Web | 30. května 2014 v 16:44

Ann si s pláčem lehla na postel a zabořila obličej do polštáře.
Utopila se. Pomyslela si Ann. Její matka se utopila u řeky, kam šla vyprat prádlo...

8 Pavlína Pavlína | 30. května 2014 v 20:35

"Panebože," začal na ní křičet otec, "proč na ni msíš být hned zlá?? Je to moje přítelkyně a ty to budeš respektovat. A´t se ti to líbí, nebo ne. Jsi studená a chladná. Maminka tě takhle nevychovala. Ještě se jednou budeš budeš za Alicí plazit a budeš škemrat!!!"
Ann se rozplakala a zajíkajíc se hysterií začala křičet na svého otce: "... ... ... ... ... ... [:tired:]  [:tired:]

9 Katy Katy | Web | 13. června 2014 v 10:44

[8]: "Uteču! Nevrátím se, protože tady mě nikdo nechápe. Nikdo mi nedokáže porozumět proč jsem tak smutná, protože ty a má sestra nejste tak citliví jako já. Máma byla jediná, kdo mě tady dokázal pochopit. A teď tu není! A už nikdy nebude."
Otec se podrbal na hlavě a klidným tónem promluvil: "Podívej, Alice s rozhodla nám pomoct. Jestli si toho nevážíš je to tvoje věc, ale pamatuj si, že tu zůstane. Mě i Margo se po mamince stýská, ale přejdeme to a půjdeme dál. Klidně si trucuj, ale tak to prostě bude, moje slovo." Po těchto slovech zavřel dveře od Annina pokoje. Ann uslyšela tiché cvak cvak, jak otec zamkl dveře. Dělal to často a o to víc si Ann připadala sama a bezmocná. Teď však už nehodlala být smutná, teď už měla plán jak utéci z tohohle děsivého světa jejího sebestředného otce.
Dnes o půlnoci. Pomyslela si Ann a po tváři se jí rozlil zlomyslný úsměv.

10 Naira Naira | 16. června 2014 v 15:23

Čekala do půlnoci. Všichni už spali. Věci sbalené v malý baťůžek. Vzala si drátek a začala odemykat dveře. Tak se to naučila za tu dobu, co jí táta zavíral. Tiše otevřela. Chtíc nechtíc tu nechávala sestru. Vplížila se na půdu. Zde si často hrávala s matkou. Odhrnula starý plášť a otevřela krabici. Tady bylo vše co jí po matce zbylo......

11 Nikka Nikka | E-mail | Web | 17. června 2014 v 19:38

[10]:...Modrá sponka do vlasů, kterou jí mamka slíbila až se bude vdávat, hodinky většina jejích šatů, společná fotka celé rodiny... Ann uchopila do rukou fotografii a rozplakala se nad ní. V tu dobu byly všichni šťastní, v tu dobu s nimi jejich milovaná maminka byla, v tu dobu si Ann myslela, že se jí splnil sen dokonalé rodiny... Po tváři jí klouzali slzy a při každém dopadu se vždy rozprskly na fotografii. "Ne," řekne si Ann v duchu, "maminka by nechtěla, abych byla smutná, chtěla by a bych byla silná, štastná a zdravá!" Sbalí tedy fotografii do batohu a potichu se přesune ke druhé stěně na půdě. ze špatně utěsněných oken na ni fouká studený zimní vítr. Venku se chumelí, ale na to se Ann připravila a pořádně se oblékla. Otevřela okno a do obličeje jí vítr vehnal silnou dávdu sněhu. Neobtěžuje se utíráním a namísto toho zatáhne za zmrzlou šnůrku pod parapetem. Zmrzlá šnůrka se ale ne a ne pohnout. Asi po pátém pokusu se jí to teprve podaří a z podparapetu se k zemi rozmotá lanový žebřík. "Tohle jsem nikdy nechtěla udělat, ale okolnosti mio nepomohly!" uklidňovala sama sebe, aby se nemusela koukat dolů, protože se bojí výšek. Po době, terá se jí zdá s nad měsím se ocitne v závěji sněhu...

12 Naira Naira | 18. června 2014 v 13:09

... Bylo velké štěstí, že ten sníh byl hluboký, ale stejně měla od nárazu na stlačený sníh pohmožděnou nohu. Ve snaze se odtamtud dostat odhrabávala od sebe sníh. Bylo to skoro beznadějné, ale dostala se odtamtud. Ikdyz přes její trapení s otcem a smrtí matky pořád měla místo kam má jít. Hřbitov...

13 Nikka Nikka | E-mail | Web | 19. června 2014 v 21:34

[12]: Obešla svůj dům a vlezla do stáje. Pár koní poplašeně potřáslo hlavou, ale hned se uklidnily, když jim Ann dala jablko. Osedlala svého grošáka a vyjela směr hřbitov. V bartohu měla několik svíčekna baterie, a tak jednu hned dala na matčin hrob. Chvíli seděla u hrobu a nic neříkala,ale pak se ozvalo špatné počasí a začali jí zábst nohy. Vyhoupla se zpátky do sedla, vyjela ze hřitova a vyjela vstříc neznámu. Nevěděla jak dlouho už jede, nevěděla ani kam jede, pouze věděla, že díky přivázání svého těla k sedlu, nespadla a tvrdě usnula na nepohodl ném sedle. Již byla plně při vědomí. Odvázala se od sedla a rozhlédla se. Všude bylo bílo a hluboké ticho.v dálce se jí zdálo, že viděla něco se zablesknout. Pobídne koně do cvalu a žene se s větrem o závod za tím světlem. Postupně se z bíla vynoří zasněžená chlaloupka ověžená sklíčky a zrcátky. Sleze z koně a zatluče na dvěře. Dveře se v zápětí otevřou a Ann vyčerpáním padně do náručí pohlednému mladíkovi. Ale o tom nemá čas přemýšlet, protože znovu usne...

14 Naira Naira | 21. června 2014 v 21:41

...Usnula. Zdál se jí zase ten samy bezesný sen, kde byly její pocity na matku, otce, sestru a na utrpení. Začala sebou šít. Třasla se. Rychle uchopila ruku mladika, který u ní seděl. Nevěděla co dělá, ale když ho držela, klidnila se, jako by ten zlý sen mizel. Náhle otevřela oči.....

15 Nikka Nikka | E-mail | Web | 22. června 2014 v 20:37

[14]: "Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě mladík.
"Já... Nevím," řekla pouze Ann. Pak se zahleděla na jejich spojené ruce a zváře jí zrůžověli. Rychle ruku odtáhla  a odvrátila od něj hlavu.
"Tvého koně jsem osušil, dal jsem mu nažrat a napít a nechal jsem ho u sebe ve stáji," oznámoval jí, "a ty už jsi také suchá, ale nenajedená. Pojď dám ti něco k jídlu," vybídl Ann mladík. Ann spěšně odkryla peřinu a zjistila, že je v suchém, ale cizím oblečení. Zaryla se mladíkovi pohledem do očí. Dlouho na sebe zírali, ale pak sebou mladík uhnul a začal se kvapně omlouvat: "To není tak jak si myslíš! Já jsem tě nepřevlíkal!" vyhrkl a zrudnul.
"A to mě má uklidnit?" zeptá se netrpělivě Ann.
"Moje sestra se o tebe postarala," vysvětloval hned.
Ann na něj přimhouřila oči, ale on jí upřímně pohled oplácel. Nakonec mu uvěřila, ale chtěla ho ještě chvilku mučit: "A na tý posteli jsi u mně seděl proč? Aby jsi zkontroloval že je suché?"
"Já..." začal vysvětlovat, ale Ann to nezajímalo, pouze ho chtěla potrápit.
"Říkal jsi něco o jídlu???"
"Ano, ale na tý posteli..." nedopověděl, protože mu Ann skočila zase do řeči.
"Děkuji, že ses mi postaral o koně a o mě," oznámí mu prostě.
"Nemáš zač..."
"Ann," dopoví za něj.
"Ach tak Ann, teší mě. Já jsem..."
"Tobiasi, zatop!" křikne ženský hlas.
"Tady mě nikdo nenechá dopovědět," postěžuje si.
"Taky mě teší!" oznámí Ann.
Tobias odešel přiložit a Ann se pomalu přesunula do nevelké kuchyňky. Tobiasova sestra někam zmizela a tak jí víc neřešila. "Tak, vy tu žijete sami?" prolomí trapné ticho Ann...

16 Katy Katy | Web | 23. června 2014 v 17:09

"Jo," přitakal Tobias a ruce si oklepal do  špinavých kalhot. Všiml si pohledu kterým na ně Ann koukala.
"Pracovní kalhoty, staráme se o koně." řekl.
Ann došlo co řekl. "Promiň, jsem zvědavá, a navíc tě neznám. Každého koho neznám si prohlížím."
"V pořádku," přikývl Tobias, "a navíc jsi byla pěkně unavená. Ještě se probouzíš." usmál se.
Ann mu pohled plaše oplatila. Tobias byl pohledný, měl světle hnědé rozčechrané vlasy, milé hnědé oči a ryze mužskou postavu s širokými rameny. Ann se před ním trochu styděla a doufala, že na ní není poznat, že se jí trošičku líbí. Ale jenom maličko. Ann se nechtěla zamilovat a proto se místo na Tobiase porozhlédla po místnosti.
Byla to docela velká světnice s úzkými okny u stropu o které se v jednom kuse opíral silný vítr. Nejspíš jsme na horách, pomyslela si dívka. Uprostřed byl mohutný krb obložený kameny ve kterém stál stojan na ohřívání a přípravu jídla. Před krbem byl velký stůl s různým jídlem, láhvemi, hrnci, metličkami, noži a jinými věcmi co jsou potřeba v kuchyni. Opodál v rohu místnosti stálo červeně polstrované křeslo a pohovka a také malý stolek. Tato část místnosti byla zřejmě dost používaná, protože tam byl neskutečný nepořádek. Různé plánky, tužky dýky...
Dýky?! Lekla se Ann. Ano, nožů, dýk a mečů tu bylo dost. Najednou Ann měla naspěch.
"Tobiasi?" zeptala se Ann kluka, co právě něco hříval nad ohněm.
"Ano?" otočil se. "Vařím polévku, zahřeje tě."
"To není třeba," vstala Ann z postele. "Už půjdu. Díky za všechno, ale nechci vás obtěžovat." Pohled jí sklouznul na stůl, kde bylo vyrovnaných hned pět mečů. Tobias si toho všiml.
"Ne, prosím tě, nelekej se. Vím, že se bojíš toho, ale věř mi. Nic ti nehrozí..."

17 Nikka Nikka | E-mail | Web | 27. června 2014 v 16:40

..."Já trénuji na velký závod ve vrhu šavlí, noži meči. Smíšené bojové umění. Moje sestra také. Já ti neublížím, jestli se bojíš tohohle." vysvětloval hned.
Ann se na něj nedůvěřivě a zároveň plaše zadívala.
"Jetli chceš, tak tě dnes vezmu na můj tréning." pozve jí.
Ann na ně ještě chvíli upřeně zírá, pak sklopí pohled dolů a zakve hlavou: "jo, to bych ráda!"
Nají se spolu u jednoho stolu a vyrazí na cestu. Tobiasova starší sestra jim připravila koně. Na nich dojeli až do arény...

18 Naira Naira | 2. července 2014 v 16:37

Když přijeli bylo tam narváno. Lidí kupy a sotva nějaká mista k sezení. Zatajil se jí dech, když spatřila ony postavy v zákoutí. Byly to policisté a vedl nich zachranáři. Nedivila se tomu, že tady jsou, to ji nevadilo, ale když si vzpoměla, že pred nedávnem utekla z domu. Ne ani na to nechtěla pomyslet. Rychlým krokem se od nich vzdalovala. Mířila k velké skupince. Prodrala se zkrz ní až na vzdálené volné místo. Usadila se na něj. Na vteřinku se cítila v bezpečí, ale pořád měla tokovej divnej pocit, ze se jí stane nějaká osudova chyba a ta police půjde k ní. Nebo i hůř. Pritom se zadívala dolů, kde se už připravovaly úcastníci....

19 Katy Katy | Web | 24. července 2014 v 12:02

Ann na tomto místě nikdy nebyla. Proto se taky cítila velmi zvláštně - okolo ní stála většina lidí ozbrojená a většinou v oblečení z maskovacích látek.
"Musíme mít maskování," vysvětloval Tobias, " téměř všichni co tu jsou podstupují tréning z jednoho důvodu, a to je chov koní. I já a sestra se tím zabýváme. Odchytáváme divoké klisny, a protože nám často hrozí nebezpečí, tak na něj musíme být připraveni. Nejhorší jsou severští tygři, ti...

20 Nikka Nikka | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 22:53

[19]: ... tě rozsápou, ani nemrkneš. Ale neboj, už rok se tu žádní neobjevili." usmál se na Ann. "Hele, Ann, kam ty vlastně jedeš?" zeptal se jí nevině a zadíval se jí přitom hluboce do očí.
"No já... Jak ti to vysvětlit, je to na dlouho!" vymlouvala se z toho.
"Fajn, tak až se vrátíme domů, tak si popovídáme jo?"zeptal se nadšeně Tobias. Ann pouze kývla.

21 Katy Katy | Web | 15. září 2014 v 11:09

[20]:  Zařinčel zvonek upozorňující na začátek a do arény vběhl statný muž s vypracovanými svaly na rukou. Postavil se doprostřed a levou rukou naznačil aby se rozjásané publikum sklidnilo. Muž měl na sobě pouze krátké kalhoty a vysoké boty, jinak byl nahý. Že mů není zima, pomyslela si Ann a čekala co se bude dít dál. Chlap zařval mocným hlasem něco jako souboj začíná, a spousta nadšených se postavilo a začali křičet: "Bravo!"

22 Nikka Nikka | E-mail | Web | 17. září 2014 v 14:21

Do arény vrthla banda chlapců, kolem šestnácti až dvaceti let. Rozestoupili se synchronizovaně do kruhu okolo toho týpka v kalhotách. Bylo jich dohromady asi dvacet. Všichni byli oblečeni stejně, jako ten muž, jen měl každý přez sebe přehozenou barevnou šerpu ze světlé barvy, na které měli připevněnou dýku se zdobenou rukojetí.
Kluci upírali pohled na muže uprostřed jimi vytvořeném kruhu. Náhle do arény vstoupily další muži, tentokrát okolo třiceti až čtyřiceti. Také měli na sobě jen spodní část oděvu a barevnou šerpu, jen z tmavých barev. Ann zahlédla khaky zelenou, vínovou a černou. Muži se rozestavěly do dalšího kruhu, přesně do mezer kruhu prvního.  
Ann hledala v kruzích Tobiase a když ho uviděla zaplavila jí vlna horka a cudu. Nedokázala si své pocity vysvětlit, tak raději dále koukalas na kruhy. Líbila se jí jeho vypradovaná hruď a svaly na rukou... Z ůvah jí vytrhl těžce ohlušují střelba. Zvuk vycházel za ní z hlediště. Otočila se a spatřila obrovského smějícíseho muže, jak stále v levé ruce svrá jakousi zbraň kterou v životě neviděla a v druhé ruce držel vlasy hnědovlasé dívky s krvavým obličejem...

23 Katy Katy | Web | 28. září 2014 v 19:53

Několik lidí vykriklo hrůzou a téměř celý sál teď hleděl na toho zvláštního muže. Byl vysoký přes dva metry a místo vlasů měl pleš. Uprostřed lebky bylo vidět jakési tetování, nějaký symbol.
Dívka se nepatrně chvěla a po krvavé tváři jí stekla slza. Něco zaseptala, ale Ann byla moc daleko, takže nic neslyšela. Najednou sebou ten muž cukl a začal se svírat v křečích. Padl na kolena a přidušeně vykřikl: "je to čarodějnice!"
Před očima všech umíral a nikdo s tím nic nedělal Ann zničehonic vyskočila a doběhla k muži. Chlapci z arény se začali přibližovat také na ono místo.

24 Nikka Nikka | E-mail | Web | 1. října 2014 v 9:39

[23]: Ann netušila, co to dělá, jednala instinktivně. Rozeběhla se k onomu muži a přiložila mu mu dlaň na temeno hlavy, v tu chvíli, jakoby se zastalil čas. Ucítila v sobě strašnou bolest, až se jí kroutilo tělo  křečích. Trvalo to jen krátkou chvíli, ale Ann si všimla, že nikdo nedýchá, že se lidé zastavili v půli kroku... Chtěla zastavit bolest a rozpohybovat svět, tak stáhla ruku z mužovi hlavy. Najednou, jakoby se nic nestalo a život plynul dál.
Ann netušila, co to udělala, prostě to udělala. Uvědomila si,že je strašně vyčerpaná. Otočila se na velkého muže, který se už spokojeně usmíval. Hlasitě hvýzdnul na chlapce z arény, kteří hned poslušně přiběhli.
Z vyčerpanosti se Ann zamotala hlava, přes oči jí spadla černá opona. Poslední, co uviděla, než spadla, byl starostlivý obličej Tobiase. Pak už jen ucítila, že jí někdo odnáší pryč. Ale kam a kdo, to netušila.
Probudila se na poměrně měkkém lůžku v jakési pracovně, kde na stěnách vysely všerůzné zbraně, zejména meče. S bolestivým trhnutím se jí podařilo otočit hlavu na druhou stranu, kde spatřila obličej...

25 Nikka Nikka | E-mail | Web | 5. října 2014 v 21:37

[1]:[5]:[8]:[10]:
Mockrát všem děkuju, za každé užitečné pokračování :-D Hra je tímto ukončena! :-D Z vašich příspěvků jsem vzala všechny a ty jsem trochu poupravila, ale základ je stejný. :-D Už jsem tedy začala psát další kapitolovku :-D co nevidět tu bude ;-) Takováhle hra tu bude i další, tak doufám, že se zapojíte :-D
Ještě jednou mockrát děkuju! :-D :-*

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama