Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

6. kapitola (1/2)

25. srpna 2014 v 0:00 | Nikka |  Láska s kapkou krve - Nikolas

1. Neúplné seznámení

Seděl jsem opřený zády o strom. Snažil jsem se sedět ve stínu, ale slunce si mě stejně našlo. Mám hnědé vlasy, které jsou na slunci hodně světlé. Stejně jako oči.
Uslyšel jsem kroky. Je tu. Došla až ke mně. Asi chtěla pozdravit, ale já jsem jí předběhl: "Ahoj, taky tě rád poznávám Kate," řekl jsem tichým a klidným hlasem.
"Já… Jak… Kdo… Jak znáš moje jméno?" koktala. Měla na sobě světle zelené šaty. Zvýrazněné oči černou tužkou na mě upírala, jako dva čokoládové lasery. Lososová kytička ve vlasech jí ladila s tenisky stejné barvy. Celkově byla krásná.
"Mluvíš ze spaní!" odpověděl jsem stroze a snažil se nehltat její úžasnou postavu.
"Ty mě špehuješ?" podivila se, ale nevypadala, že jí to vadí.
"No jenom, když usneš mezi tamtěmi kytkami," zazubil jsem se a ukázal rukou na louku a kytky, mezi kterými usnula.
"A co jsem říkala?" ptala se stále ještě v ochromení nad tím, že ji znám lépe než ona mě.
"Představovala ses mi a chtěla jsi vědět, kdo jsem, jak se jmenuju a tečka, tečka, tečka." Vtípkoval jsem a pořádně si vychutnával její ochromení.
"A řekneš mi to?" zeptala se.
"Zkus to zjistit!" řekl jsem.
"Existuje tolik jmen, to bychom tu byli celý den." řekla smutně.
"Já mám času dost!" oznámil jsem jí s úsměvem. Zadívala se mi na ústa a já musel potlačit nutkání ji políbit.
"Ale já ne!" vzpamatovala se, což bylo dobře, protože hrozilo, že se dlouho neudržím a vrhnu se na její rty. "Musím natrhat ty kytky a jít domů," řekla pochmurně a zaleskly se jí oči.
"Dobře, budu čekat zítra!" povzdechl jsem si smutně a odcházel.
Koukala mi na záda a pak zakřičela: "Tak ahoj, zítra odpoledne!"
Zastavil jsem se, otočil a pravil: "Já jsem tu vždy, když květinka do oblak vzlétá!" Nerozuměla mi, a tak asi doufala, že jí to vysvětlím, ale já poklidně odcházel pryč. Naposledy jsem se otočil, usmál se a zmizel v lese. Zpoza stromu jsem ji ještě chvíli pozoroval. Taky se otočila, došla na louku a začala trhat své oblíbené květiny. Utrhla jich jen pár. Vracela se domů. Obloha se zatáhla temnými mraky, foukal silný severní vítr, až ohýbal stromy. To už jsem byl zase na cestě a vůbec jsem netušil, kam jdu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Co by jsi chtěla být?

Moroj
Dhampír
Strigoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama