Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

6. kapitola (2/2)

1. září 2014 v 0:00 | Nikka |  Láska s kapkou krve - Nikolas

1. Návrat na Akademii sv. Vladimíra

Doufám. že se vám Kapitolu bude líbit :D
Jakoukoli kritiku mi napište do komentu :D
"Dobrý den slečny, moc ráda vás zase vidím!" řekla ředitelka.
"Ale no tak Viktorie, oni už vědí, že jsi jejich teta." Skočila jí do řeči jejich mamka.
"Opravdu?" zeptala se. Ony jí na to kývly. V tu chvíli se na ně vrhla a objala je. "Dobře, ale nezapomeňte, že se to nesmí nikdo dozvědět!" zase jí na to kývli.
Když byl náš návrat na akademii sepsán, tak se rozloučili s jejich tetou Viktorií i s mamkou. Při loučení se Kate mamky ještě rychle zeptala: "Mami, jak to že si nepamatuji skoro nic z toho, cos nám říkala?"
Na to jí odpověděla jen: "Trošku jsem použila nátlak. Vzpomínku jsem vám nevymazala, pouze jsem vám jí nastavila tak, že až bude správný čas, tak si na všechno vzpomeneš! A Kate?"
"Ano, mami?"
"Zařídím, aby věci, které jste měli v Čechách, byly sem dovezeny! Zatím si berte oblečení z věcí, které vám tu schovala teta potom, co jste odešly."
"Děkuju!" řekla a lípla jí pusu na tvář.
Jeden strážce nás dovedl do pokoje se třemi ložnicemi, jedním obývákem a koupelnou. Ředitelka nám nemohla dát jiný pokoj, protože já jsem kluk, a proto musím být ve zvláštním pokoji, ale proto, abychom byly všichni pohromadě, nabídla nám ředitelka tento pokoj. Je to pokoj pro hosty a je v prvním patře jednopatrového rodinného domku.
Stáli jsme přede dveřmi do našeho nového pokoje. Zhluboka jsme se všichni nadechli, Otevřel jsem dveře a vešli jsme do pokoje. Pohled, který se nám naskytl, byl ohromný. Dostali jsme asi ten nejluxusnější pokoj, který jsme mohli dostat!
"Páni!" vydechla Kate.
"Nechci říkat páni, ale PÁNI!" žertoval jsem.
Dostali jsme asi největší pokoj, který tu na akademii je. Když vejdete do dveří, musíte projít prostornou předsíňkou, ze které vedou čtyři dveře, jedny dveře vedou zpátky na chodbu, druhé do elegantní koupelny, třetí na toaletu a čtvrté do obývacího pokoje.
Obývací pokoj byl vymalovaný světle modrou barvou. U pravé stěny stál objemný vkusný černý gauč s potahem, před ním stál konferenční stolek. Na protější stěně byla zavěšena velká plazmová televize, pod kterou byl vkusně vyskládaný DVD přehrávač, SETOBOX a reproduktory. Po místnosti byla rozmístěna dvě křesla, v jednom rohu byl nevelký kuchyňský kout s malým jídelním stolem.
Ani jsme se nijak nedohadovali, kdo bude mít jaký pokoj, prostě jsme každý vyrazili k jednomu pokoji. Z každého pokoje byl pěkný výhled, z mého pokoje je vidět na les. Z Bellina pokoje je vidět pouze na školu a z Kateina jak na les, tak na školu, takže má nejlepší pokoj.
Zkoumal jsem v pokoji věci, které tu jsou. Postel, skříň, počítač, stůl. Na skříni stála váza moc blízko u kraje. Snažil jsem se jí posunout, aby nespadla, ale nešťastnou náhodou mi spadla na hlavu. Docela to bolelo. Bál jsem se, jak na to bude reagovat Kate, ale to už stála ve dveřích.
"Co zase vyvádíš?!" vykřikla na mě jak na zlobivého psa.
"Já… No já se snažil posunout tu vázu dál, aby nespadla, no ale ona jaksi spadla. Mně na hlavu," vysvětloval jsem.
"Spadlo to na hlavu tobě a já to schytala taky, prosím, snaž se mi tolik neubližovat!" řekla nepříjemným tónem. A já se cítil ještě provinileji, když to řekla nahlas. Pak si ale na něco vzpomněla a podala mi dopis: "Jo a tohle píše ředitelka. Myslím, že máš co vysvětlovat!"
"Máte spolu jedinečné pouto, které je tak silné, že ho vidím i já. Popravdě vám ho závidím. I já měla svou spřízněnou duši, ale nestarala jsem se o ni dobře. Láska je pevná, ale taky křehká, něco jako sklo a já jí rozbila. A proto vám chci pomoct. Veroniko Kateřino Blackeová, jako každá z královské rodiny budeš mít svého strážce, i když jsi dhampír, v boji musí být někdo, kdo ti bude chránit záda, a proto jsem zařídila, aby tvůj osobní strážce byl Nikolas Ivaškov syn mého nejlepšího přítele Eduarda Ivaškova bratra otce Adriana Ivaškova. Nikolas s Vámi bude chodit i na vyučování, pokud bude chtít, jinak s Vámi bude jako strážce. Je to jeho volba.
Vzal jsem si od ní dopis, a když jsem si ho přečetl, musel jsem se usmát. "To je supéééééér!" vykřikl jsem radostí.
"Kámo, prober se, to vůbec není super! Nechci mít na krku ještě tebe!" zaluskala mi prsty před obličejem.
Au, to bolelo! "Ty jednou změníš názor!"
"No to určitě!" odpověděla sarkasticky.
"No teď už aspoň víš, kdo skutečně jsem! Jsem bratránek Adriana, toho kluka, co s ním teď chodí ta alchymistka, ale to je tajný. Myslím Sydney, že se jmenuje," oznámil mi.
"Víš co, změnila jsem názor, můžeš být můj strážce, ale nebudeš se mnou chodit na vyučování!" oznámila mi zničehonic.
"No já nevím, jestli si ten dopis od řídi četla správně! Tady stojí '… Nikolas s Vámi bude chodit i na vyučování, pokud bude chtít, jinak s Vámi bude jako strážce. Je to jeho volba…'" smál jsem se, protože měla výraz člověka, který za chvíli uškrtí svou tetu.
Na to mi nic neřekla, jen jsem se otočila k odchodu a dodala: "Když už nevíme, co budeme dneska dělat, tak vyber alespoň dobrý film!" Kývl jsem na souhlas a odešla z mého pokoje.
Náhle jsem cítil tíhu v dlaních, ale nic jsem nedržel. Otevřel jsem dveře z mého pokoje a rozhlédl se po obýváku. Nikdo tam nebyl. Svižným krokem jsem se přemístil k předsíňce a otevřel dveře. Stála tam Kate a v rukou nesla čtyři velké kufry. Podíval jsem se na ni, pokrčil rameny a oznámil jí: "Bolely mě ruce!"
Vzal jsem dva kufry se štítkem A. I. Blackeová a odnesl je do Bellina pokoje. "Díky, Niku!"odpověděla mi Bella.
"Hej, ty šlechetný rytíři, pojď si vzít svůj kufr!" křikla na mě Kate.
"Ale já žádný kufr nemám!" křikl jsem na ni zpátky.
"Aha, tak mi řekni někoho jiného, kdo se jmenuje Nikolas Ivaškov a bydlí v tomto pokoji!" řekla mi ironicky.
"Tak děkuju," řekl jsem pouze a vzal si ode ní kufr.
Kufr jsem si vzal do pokoje a vybalil si. Pak jsem se pohrabal v DVD a našel vtipnou komedii "Ledově ostří". Všichni jsme se posadili na gauč, Kate si sedla doprostřed, asi abych měla Bellu co nejblíže u sebe, i když tu máme spoustu jiných strážců.
Všichni jsme byli tak unavení, že jsme asi po třiceti minutách usnuli. Zase se mi zdál ten sen o tom, jak si na kopci povídám s Kate, ale nic se nezměnilo, pořád jsem měl úplně stejný sen! Najednou zazvonil budík na něčím mobilu, ale nechtělo se mi vstávat, protože Kate si ze mě udělala polštář a to se mi velice líbilo. "Kate, Kate, vstávej, je ráno!" snažil jsem se jí po chvíli vzbudit.
Pomalu jsem rozlepila, zamrkala, vyskočila z pohovky, a ač rozespale, tak nabroušeně se mě zeptala. "Co děláš v mé posteli?"
"Rád bych tě upozornil, že tohle není tvoje postel, ale gauč. Dalo by se říct, že jsme tu usnuli." Odpověděl jsem veselým hlasem.
"Tohle mi nesmíš dělat!" přikázala jsem mi zoufale.
"No já nejsem ten, kdo mě celou noc objímal!"
"To se nepočítá, myslela jsem, že jsi polštář!" bránila se naštvaným hlasem.
"Pane jo, mám takový pocit, že bych byl raději polštář, než dhampýr!" provokoval jsem ji sebejistě. Hodila po mě obal od DVD, ale to už jsem utíkal pryč z jejího dosahu a smál se u toho.
"Panebožééé, próóóóč???" zeptala se s očima zvednutýma v sloup.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Co by jsi chtěla být?

Moroj
Dhampír
Strigoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama