Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

11. kapitola

6. října 2014 v 0:00 | Nikka |  Láska s kapkou krve - Nikolas

1. V nemocnici

Pomalu dostávala vědomí. Zamžourala očima do světla. "Niku," brumlala moje jméno a to mě ujistilo, že se mi to nezdá.
"Kate, Kate. Ty žiješ!" vykřikl jsem radostně a všiml si, že už nabila plně vědomí.
"Jo, proč by ne? Jak dlouho jsem spala?" zeptala se mě.
"Doktorka říkala, že ti pomůže už jenom zázrak. Volala i k vám domů… Každý den tu seděla ředitelka, Bella i tvá matka… Vystřídala se tu snad celá škola, jenom, aby se s tebou rozloučili!" oznamoval jsem jí. Byl jsem z toho úplně zničený. Tak moc jsem se bál, že už jí nikdy neuvidím.
"Niku, klid! Já chci jenom vědět, jak dlouho jsem spala!?" zastavila rychle mojí neurčitou lavinu slov.
"No to je právě to… Ty jsi byla v komatu devět dní!" vychrlil jsem ze sebe.
"Aha a proč tak šílíš?" zeptala se mě chraplavým tónem po dlouhém spánku.
"Proč šílím?" zeptal jsem se jí s náznakem šílenství v hlase. "Asi proto, že kdyby tě tu každý den tři uživatelé éteru neuzdravovali, tak by ses teď nevzbudila!"
"Nikolasi, prosím nekřič!" poprosila mě. Moje celé jméno nepoužívá moc často a ve chvíli, kdy ho vyslovila, se mi přes obličej mihl starostlivý výraz, který potom nahradil omluvný. Nechtěl jsem jí ublížit. Natáhla ke mně ruce a ukázala mi, ať si sednu k ní na postel.
Sedl jsem si na její postel a objal jí se slovy: "Omlouvám se, já - měl jsem strašný strach, že se mi už nikdy neprobudíš a že tě navždy ztratím. Skoro jsem už přestal doufat…" svěřil jsem se jí. Hlavu jsem měl položenou na jejím holém rameni, protože jí nemocniční košile zrovna sjela z tohoto ramene. Měla tak příjemnou pokožku, tak sametově jemnou. Z očí mi ukápla slza, které jsem nestihl zabránit. Ani ona už své slzy neudržela, ale byly to slzy štěstí, doufám. "Kdybys nebyla na drátkách a trubičkách, tak bych tě radostí vyhodil do vzduchu!" zažertoval jsem a snažil se, aby to vyznělo bezstarostně.
"Do vzduchu mě neházej, ale zařiď mi revers, prosím!" požádala mě s okouzlujícím úsměvem. Už jsem jí chtěl říct, že pro ni cokoliv, ale někdo mě předběhl.
"Kdepak děvenko!" ozval se hlas přicházející sestřičky. "Když už jste se konečně vzbudila, tak tu budete muset ještě dva dny zůstat na pozorování! A vy pane Ivaškove už můžete jít do svého pokoje! Jak vidíte, je vzhůru!" neřekla to zrovna příjemným tónem, ani jsem se jí nedivil, protože jsem tu oxidoval už dlouho.
"Próóóč?" zeptala se.
"No, ale vidím, že vám je velice dobře!" prohodila. "Dojdu pro paní doktorku, vy zatím zůstaňte tady!" to bylo mířené na Kate. Otočila se a odešla.
"Niku," oslovila mě a já se otočil zpátky na ní. "Jak dlouho si tu byl?"
"To je jedno, ne?" odpověděl jsem jí s umělým úsměvem na tváři a snažil se to zakecat. "Hlavní je, že žiješ!"
"Niku!" zarazila moje klábosení a podívala se na mě přísným tvrdým pohledem.
"Nekoukej na mě tak, byl jsem tu celou dobu, kromě tří pauz, abych se převlíkl a najedl!" přiznal jsem nakonec.
"Ach Niku!" vydechla. "To si nemusel! Ale chceš mi říct, že si jedl jen třikrát za celý týden?"
"Kate, to neřeš, jo?" řekl a prosebně se na mě podíval. Nechtěl jsem, aby si o mě dělala starosti.
"Fajn," řekla a já se na ní vděčně podíval. "Mám nápad!"
"Hmm…?" Tak to by mě fakt zajímalo.
"Ty teď půjdeš pěkně domů, do svého pokoje!" zdůraznila mi. "Vyspíš se a budeš tu zítra max. v jednu hodinu v noci, podle lidského kalendáře, jasný?"
"Já…" začal jsem jí odporovat, ale ona mě přerušila.
"Niku, já si toho, cos pro mě udělal, opravdu cením, ale jestli mi chceš udělat radost, tak se prosím vyspi! Zítra budu potřebovat někoho, kdo mi pomůže!" stále jsem seděl u ní na posteli a okouzleně se na ní koukal. Ona je doopravdy dokonalá, leží téměř na smrtelné posteli a ještě se stará o mě. Vzala můj do dlaní jeho obličej a přitáhla si ho k sobě. Čekal jsem, že mě políbí, ale ona mi pouze vlípla pusu na tvář, bohužel. "A dones mi, prosím, nějaké slušné oblečení," pošeptala mi do ucha.
"Tvé přání je mi rozkazem!" řekl jsem vznešeně a vstal z její postele. Políbil jsem jí na čelo, docela jsem se bál, aby se něco nestalo. Posledně to nedopadlo nejlíp, ale tohle je neškodná pusa, doufám. Naposledy se na jí podíval do těch jejích krásných očí a odešel zrovna ve chvíli, kdy přicházela doktorka k její posteli.
"Slečno Blackeová, zítra můžete jít domů." Uslyšel jsem ještě a definitivně odešel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Co by jsi chtěla být?

Moroj
Dhampír
Strigoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama