Vítám Vás na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit! :)
Nezapomeňte tu nechat hodnocení, nebo komentík ;)
A brzo se zase vraťte ;)
.
.

Název: Vitalové - Portál
Stav: rozepsaná
Počet kapitol: 27
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!



Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!


Název: Vampírská Akademie Jinak - Láska s kapkou krve - NIKOLAS
Stav: dočasně uzavřená
Počet kapitol: 14
Žánr: fantasy, romance, sci-fi
Inspirace: Vampýrská Akademie
...................Číst ZDE! - Po kliknutí sjeďte kurzorem níže!

11. kapitola - Lucas - 2. den

25. listopadu 2014 v 10:18 | Nikka |  Vitalové

Lucas

Lucas Co jsem udělal špatně? Zničehonic se na mě naštvala nebo co? Ale já vážně vůbec nevím a ani v nejmenším netuším, proč. "Sááábrííínóóó," křičel jsem, ale neozývala se. Nikde jsem ji neviděl. Zrovna teď když mám tak málo času. Uviděl jsem její bílou klisničku, jak se schovává za keřem. Na Blekovi, jsem zpomalil. V ruce jsem svíral úzké lano, které jsem teď používal na přidržování. Seskočil jsem z něj a rukou jsem ho držel za lanko. Potichu jsem se přiblížil za ni ,Sněženka si nás všimla, tak jsem se bál, že nás prozradí svojí reakcí, ale ona nás naštěstí poznala a tak nás dál ignorovala. Zato já jsem nedokázal ignorovat dívku, která měla zabořenou tvář v její hřívě. Plakala a to mi rvalo srdce na kusy. Poznal jsem, že se potřebuje někomu vybrečet, ale jediné živé, co tam bylo, byla Sněženka. Ale jak se zdá, tak jí to ani v nejmenším nevadilo. "Proč musí zrovna teď odjíždět?" plakala tiše, "to ty nepochopíš, Sněženko," řekla jakoby naštvaně Sněžence a podrbala ji na krku, "ty nevíš, co je to láska, ty jsi jen kůň!" Její slova mě zasáhla přímo do srdce. Neovládal jsem svoje tělo, došel jsem k ní a otočil jsem ji k sobě. Ve tváři se jí zračil šok. O to jsem se nestaral a hladově jsem ji políbil, na chvíli zaváhala, ale potom se hned vzpamatovala a oplatila mi polibek. Spadl mi kámen ze srdce, bál jsem se, že mi uteče, ale ona se ke mně ještě víc natiskla a zajela mi prsty do vlasů. Její šikovný jazýček se mnou dělal divy. Nakonec jsme se od sebe museli odtrhnout, abychom popadli oba dva dech. Podíval jsem se jí do očí a ona se zase tak roztomile začervenala. Dnes už ani nevím pokolikáté. Sklopila zrak k zemi. Prsty jsem jí nadzvedl bradu a donutil jí tím, aby se mi podívala do očí. Pak jsem znovu sklonil hlavu a letmo jsem jí políbil na rty. "Nechci odjet bez tebe," svěřil jsem se jí. Ona mi místo odpovědi stáhla hlavu zase dolů a znovu mě políbila. Tentokrát jsme se líbali mnohem déle. Náš polibek přerušil Blek, když sebou trhnul. "Promiň," zašeptal jsem jí do vlasů. "To je v pohodě, budeme pokračovat, až se vrátíš," pronesla smutně. "Kdo říká, že ty nepojedeš, ty moje malá Rebelko?" mrknul jsem na ní. Sabrina se nad tím zamyslela, pak se rozzářila jako sluníčko, ale její úsměv zase povadl, když si něco uvědomila. "Ale co moje máma? Ta mě nepustí!" "Já jsem král a královský rozkaz, je královský rozkaz," oznámil jsem jí. "Za jiných podmínek bych řekla, že je to zneužívání hodnosti krále, ale teď ti to přímo nařizuji!" Více jsme to nerozebíraly. Otřel jsem jí z obličeje už skoro zaschlé slzy a vlepil jsem jí pusu do vlasů. Lano, kterým byl Blek obmotaný, jsem rozmotal a přivázal jsem jím Sněženku. Vyskočil jsem na Bleka a vztáhl jsem k Sabrině ruku. Vděčně ji přijala a nechala se vytáhnout na hřbet přede mě. Všiml jsem si, že pokulhává. Opřela se o mou hruď. Pobídl jsem Bleka do kroku. Cítil jsem každý milimetr její kůže na mém těle. Jako by ve mně vybouchl ohňostroj. Cítil jsem potřebu ji chránit a rozmazlovat ji. "Co máš s nohou?" zeptal jsem se jí opatrně. "Zakopla jsem o strom, ale když jsi mě políbil, bolest přešla," oznámila mi a jí jsem poznal, že nechce, abych se bál, že jí něco bolí. Podle mě jí to bolí pořád. "Doma se ti na to tvůj táta, nebo mamka podívají," uklidnil jsem ji. "Proč si se vlastně opil?" zeptala se mně jemně. "Vlastně kvůli tobě…" přiznal jsem se jí a ona mě raději dál nevyslýchala. "A co vlastně náš vztah znamená?" zeptala se nejistě. "Jak, 'co znamená'?" zeptal jsem se, protože jsem vůbec nechápal, jak to vlastně myslí. "No, já to myslela, jakože…" poznal jsem, že vůbec neví, jak to má vysvětlit, "no, jestli spolu chodíme, nebo to bude jenom mezi námi utajené, protože já bych klidně byla tvojí otrokyní lásky!" "Hmm… Tak to bych byl ten nejzamilovanější otrokář, který existuje!" oznámil jsem jí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pon Pon | Web | 4. ledna 2015 v 11:00 | Reagovat

Moc hezké a zajímavé :D

2 Nikka Nikka | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 14:04 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuji Pon :D ráda bych te zapojila do své inspirační hry http://nikka19.blog.cz/1410/hra-2
a tady http://nikka19.blog.cz/1405/pojdme-si-hrati-http://nikka19.blog.cz/1405/pojdme-si-hrati-d najdeš návod :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama